Jsme národ xenofobů, rasistů nebo jen malé ublížené děti?

Úvaha o tom proč máme strach z přistěhovalců? Proč se nechceme s dělit s nimi ani s nikým jiným? Proč stále naříkáme, proč nejsme schopní převzít zodpovědnost za vlastní život? Máte pocit, že ty otázky spolu nesouvisí? Tak čtěte! 

          Vlastně tohle je po prvé co se vyjadřuji k uprchlické krizi.  Nějak jsem neměla potřebu, nějak jsem měla pocit, že v dané věci neřeknu nic nového. A to nemám ráda, vždycky chci, aby to co řeknu nebo napíšu dalo věci nový rozměr k přemýšlení.  Proč opakovat to co druzí řekli už tisíckrát! Je to krátkozraké, levné a zbytečné. Po celou dobu uprchlické krize, ale přemýšlím. Proč jedni uprchlíky vítají a druzí je odmítají. Dlouho jsem hledala odpovědi a tady jsou!                                                                                                                                                        

Myslím, že nejsme národ xenofobů ani rasistů!
         Jen máme strach, že zase někdo rozhodne za nás a kolikrát se to v minulosti už stalo?!  Jen máme strach z neznámého. Jen máme strach o výhody, které získáváme od státu, aby třeba potom nebyly menší, abychom se o ně nemuseli dělit s uprchlíky, už tak máme málo, že?!  Všeho máme málo, každý má víc než já. Mám se tak špatně! Všechno je tak drahé, mám malou výplatu,malý důchod. Být dospělý znamená nefňukat!

         Máme strach z věřících, protože sami jsme nevěřící! Ano, většina z nás je hrdá na svůj ateismus. Jenže! Nevěřit je velkou chybou a když nevěříme v sebe, tak je lepší věřit třeba v Aláha nebo v Boha. Lepší než věřit politikům. Ti nám totiž jen berou sebevědomí, které nám už tak chybí. Neustále nám vnucují, že je potřebujeme, že nás ochrání, že bez nich to prostě nezvládneme!  Nedávejme jim tu důvěru, dejme ji sobě!  Být dospělý znamená věřit v sebe! 

          Třeba  "sluníčkáři"! Ti věří, že život je krásný, že jsou všichni dobří, že se máme všichni skvěle. A není to úžasné?! Je!  Jenže ještě nejsme všichni připraveni věřit jen v pozitivní věci a možná, že někteří sluníčkáři ani takoví nejsou, možná to jen předstírají. Možná jen chtějí být elitou, možná chtějí být jen in, možná si jen hrají na odlišné. Nejsou, ale jiní jen věří jiným politikům. Většina z nich je také plná pochybností, většina z nich také nemá vlastní názor, jen ten sdílený.  Někteří také žijí v představách, že na ně jejich problémy vyřeší někdo jiný. Jsme si všichni tak podobní, jen máme jiné názory, jiné pochybnosti, jiné strachy. Tak proč jedna skupina osočuje tu druhou? Vždyť nás to jen oslabuje a dává prostor těm špatným, kteří zase jej využijí naší slabosti proti nám. Jen kvůli tomu, že ten druhý má jiný názor? Být dospělý znamená respektovat názor druhého!

            Věřit v sebe znamená, stát si za svým názorem i svými výsledky. Věřit v sebe znamená být nezávislý na druhých i na státu. Kdo nevěří v sebe, věří v nějaké božstvo. A ti nevěřící? Ti věří politikům! Ano s tou nekonečnou důvěrou se obracíme na ty, kterým máme věřit nejméně. Možná Vám to připadá  přitažené za vlasy, ale věřte! Lepší je věřit v Aláha než v politika!  Jsme schopni jim bezmezně věřit a očekávat od nich možné i nemožné. Jsme nekonečně unaveni z opakovaného očekávání a následného zklamání, ale věříme jim znovu a když nás zklamou? Vybereme si jiného "Guru", od kterého znovu očekáváme, že se o nás postará, ale kolik jich už bylo?! Havel, Gross, Špidla, Kalousek, Schwarzenberg, Sobotka, Babiš, Okamura, Konvička a kdo bude další?! Kdy přestaneme natahovat ruce? Kdy se přestaneme opírat o plané sliby?  Kdy přestaneme očekávat jejich ochranu?  Slíbí nám "čokoládku" a tak posloucháme! A teď! Ještě se už o tak malou čokoládku znovu dělit s nějakými přistěhovalci? Být dospělý znamená být nezávislý! 

               Ano, za tu nedospělost je částečně odpovědný minulý režim, kdy nebyl zájem, abychom byli samostatní. A samozřejmě můžeme jít ještě hlouběji do dějin. I po válce o nás rozhodovali jiní, i za války, i před válkou a můžeme jít ještě dál. Vždyť i za Habsburské monarchie o nás rozhodovali druzí. Nesamostatnost v sobě máme hluboce zakořeněnou a je to tak silné, že už se stala u většiny z nás absolutní součástí. Už ani nevíme, že nejsme samostatní, už si ani nepřejeme samostatní být. Bezmezně věříme každému novému politikovi,který nás ještě nezklamal, věříme úředníkům, věříme policistům. Necháváme své životy řídit jiné, jsme nečinní, přežíváme u televizních obrazovek a hledáme ty se stejnými názory v důvěře, že k nám patří v tom cizím světě. Být dospělý znamená být samostatný!

             A do toho všeho se k nám blíží ti, kteří jsou zaslepeni vírou, která je spojuje, která je činí silné! Kdo by se jich nebál? Víra jim dává obrovskou sílu, sílu kterou my nemáme a jsme si toho vědomi. Cítíme, že nás jejich síla může zničit, máme strach, že zase někdo rozhodne o nás bez nás! Bojíme se o své dávky, důchody a další výhody, které si vlastně zaslouží jen málokdo z nás! Bojíme se i vlastního strachu, však víme kdo jsme! Už tolikrát v minulosti jsme místo odvahy projevili jen zbabělost. Cítíme to v kostech! Máme strach, že nás zahltí svou vírou, svou agresí i netolerancí. Máme strach, že se nedokážeme ubránit jejich rozpínavosti. Máme strach, že nás politici zase zradí. A strach se začíná už projevovat. Začíná mít  reálné obrysy. Vždyť vánoční strom v Praze rozsvítili málem v utajení. Kam tohle povede? No do prdele, když i nadále budeme poslouchat Konvičky, ale i Sobotky nebo třeba Dienstbiery. Není mezi nimi rozdíl, jen říkají něco jiného. Být dospělý znamená nemít strach!

             Musíme věřit v sebe, ve svou intuici, ve své znalosti, ve vlastní rozum. Musíme věřit ve své schopnosti, ve svou rodinu a přestat se modlit k politikům!  Musíme konečně dospět a potom nás konečně začnou politici brát vážně! Potom nás konečně začne brát vážně i okolní svět! 

P.S. A nečekám vysokou karmu, je mně jasné, že tohle nechce slyšet skoro nikdo! :)  Kdybych chtěla vysokou karmu, budu psát populistické nesmysly!  Jsme přece dospělí, že? :D