Odešel Filip Topol a tady je můj dík, že tu byl.....

Už je to hodně let, co si dávám slib. Jednou půjdu na Topola, abych viděla tu nezkrocenou vášeň. A sliby se mění.... Jednou půjdu na Topola, abych viděla tu vřelou křehkost.... Sliby, chyby! Nemáme slibovat sobě, ani druhým. Co chceme udělat, máme udělat hned!  ....pak se může stát, že někdo odejde a my nesplníme slib jemu nebo sobě..... 

Chtěla jsem ho vidět na "živo", 

jak týrá klávesy, 

barví je rudou, solí potem a upřímností. 

Chtěla jsem ho slyšet,

jak řeže duše, nejen tu moji

a křičí na nás pravdy bez obalu. 

Chtěla jsem cítit jeho čistotu,

-čistotu vřískajícího novorozeně

a samotu, která s ním bydlí přirozeně. 

Chtěla jsem vidět jeho nahotu,

kterou nabízí v kabátu

a pokoru, kterou směnil za vzdor. 

Chtěla jsem ho slyšet,

jak žebrá o pomoc a pochopení, 

které posílá do pekel. 

Chtěla jsem cítit jeho myšlenku,

která létá vzduchem jako blesk

a přesto se stává věčnou. 

Chtěla jsem vidět tu opravdovost, 

která tuhne v tvářích, nejen jemu

a vyvolává nicotnou závist. 

Chtěla jsem slyšet jeho něžný humor, 

schovaný za masku cynismu

i vzlyk. 

Chtěla jsem cítit jeho zamčené srdce, 

lásku ke smrti, k životu, tónům a slovům.

Jen láska k sobě, 

NIKDE!

Chtěla jsem ho milovat, možná na věky, možná jen jeden večer. 

Kdybych ho viděla!

Kdybych ho slyšela!

Kdybych ho cítila!

POZDĚ!

....marnost, která paralyzuje a řeže!

Žiletky v těle.....

více na: www.basen.cz